Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Jilemnici



svátosti

Svátosti jsou zvláštní úkony, které se nedají vyjádřit toliko slovy, jako spíše znameními; symboly, které vnímáme více něž sluchem spíše zrakem, chutí, hmatem… Nejedná se v žádném případě o žádná kouzla nebo magii. Svátosti má Českobratrská církev evangelická dvě (na rozdíl třeba od bratří katolíků, kteří jich mají sedm). Je to křest a Večeře Páně.

křest

Křest (Mt 28, 18-20) je viditelné znamení toho, že sami za sebe vyznáváme, že Pánem našeho života je Hospodin a hlavně že přijímáme, že sám Hospodin se skrze Krista přihlašuje k nám samotným, má nás rád (i přes naše chyby) a nikdy nás neopouští.

Křest je proveden symbolickým trojím vylitím vody na hlavu křtěného. Tak, jako voda smývá špínu, potvrzuje nám křest odpuštění hříchů. Křtěný je křtěn ve jméno Boha Otce, Syna a Ducha svatého. Křest je neopakovatelná záležitost, která nejde nikdy zrušit.

Křest si církve navzájem uznávají.

Člověk může být pokřtěn v každém věku. Malé děti křtíme na žádost věřících rodičů. Ti se spolu s kmotry zavazují, že své děti povedou tak, aby se později mohly ke svému křtu samy přiznat.

večeře Páně

Večeře Páně (Mt 26, 26-28/ I. Korintským 11, 23-25) je viditelné znamení, že vyznáváme své chyby a také přijímáme jejich odpuštění. Večeře Páně probíhá ve společenství kolem stolu Páně, kde přijímáme chléb a víno (kalich). Je zde tedy i zřetelný prvek – společenství lidí. Víra, láska, odpuštění, naděje… to vše není vlastnictvím jedince, ale všech, kteří to přijímají do svých životů.