Historie evangelíků ve Valteřicích
Valteřická evangelická tradice se hlásí k J. A. Komenskému a jeho pobytu v sousední Horní Branné na přelomu let 1627/8 a jeho setkání s Kristinou Poniatovskou. Jaké však bylo vyznání obyvatel Valteřic před rekatolizací, s jistotou nevíme. Spíše než příslušníci Jednoty bratrské to byli nejběžnější utrakvisté, tedy příslušníci církve podobojí, jak se zformovala v důsledku kompaktát po husitských válkách. V každém případě ani déle než stoletá tuhá rekatolizace nedokázala zcela vymýtit podkrkonošské nekatolíky, kteří své požadavky na svobodu vyznání uplatnili jak při selském povstání roku 1775, tak zejména po vydání tolerančního patentu roku 1781. Valteřice patřily k obcím s největším počtem osob hlásících se k protestantismu. Na rozdíl od sousedních obcí se však valteřičtí záhy přehlásili k reformovanému vyznání a vytvořili tak jakýsi ostrůvek mezi luterány, kteří měli své středisko v nedalekých Křížlicích. Valteřických nebylo dost na vytvoření samostatného sboru, proto spojili síly s libštátskými a vytvořili jakýsi dvojsbor, který měl oficiální sídlo v Libštátu, ale školu ve Valteřicích. Ta zde působila již od roku 1786. Učitelé také suplovali roli kazatelů a vedli i pohřby. Libštátský pastor docházel zpravidla čtyřikrát do roka. Odloučená komunita se díky škole dokázala udržet a poskytla záštitu i přistěhovalým luteránům. Ti, jak postupně sílili, vytvořili vlastní společenství, které pod patronátem Křížlic vytvořilo ve Valteřicích nejprve roku 1865 na krátký čas vlastní školu, transformovanou posléze roku 1872 na filiální sbor. Roku 1896 se luterský sbor zcela osamostatnil. Ačkoli reformovaní se prakticky od počátku považovali za filiální sbor, vlastního duchovního získali až v roce 1903 a status samostatného farního sboru teprve roku 1919, tedy po sloučení obou církví do Českobratrské církve evangelické, které se však ve Valteřicích podařilo realizovat až roku 1928. Tehdy nastoupil nový farář Václav Urban a nastala nejspíš nešťastnější doba evangelického sboru ve Valteřicích. Roku 1933 byl také k Valteřicím přifařen filiální sbor v Jilemnici. Těžce však zasáhla II. světová válka, neboť protektorátní hranice sbor rozdělila. Valteřice se ocitly v Německé říši. Po roce 1945 se již sbor neobnovil v původním rozsahu. Jilemnice se osamostatnila, zato navrátivší se valteřický farář Hornych usiloval o převzetí sousedního dříve německého evangelického sboru ve Vrchlabí. Vrchlabští se však záhy rozhodli pro samostatný sbor. Rozlohou značně zmenšený valteřický sbor také citelně oslabil odchod řady členů do sousedních obcí ve vysídleném pohraničí. Přesto dokázali valteřičtí realizovat v letech 1957-1963 podle projektu architekta B. Bareše přestavbu někdejší evangelické školy na sborový dům s bytem duchovního. Oslabený, a po odchodu posledního faráře Bohuše Chrástka do penze roku 1991 střídavě z Vrchlabí a Jilemnice administrovaný sbor, se zalekl finanční náročnosti samostatné existence po zavedení personálního fondu a poněkud překotně byl coby pouhá kazatelská stanice přičleněn roku 1999 k sousednímu sboru v Jilemnici. Příkladnou péčí faráře Martina Horáka však sborová práce umenšena nebyla. Nadále se konaly každotýdenní bohoslužby, členové sboru se scházeli k biblickým hodinám a na škole v Horní Branné pokračovala výuka náboženství. Ve sborovém domě bydlící rodiny správců se také aktivně zapojovaly do života společenství. Dlouhodobě oblíbená a hojně navštěvovaná jsou vánoční shromáždění. Určitou tradicí se také staly společné vodácké výpravy, s nimiž začala mládež, ale dnes se jich účastní všechny generace. Valteřice si přes značnou blízkost sousedních sborů v Jilemnici a Vrchlabí stále drží vlastní identitu, ačkoli je to v současné době stále náročnější.
Přehled duchovních ve Valteřicích:
duchovní Evangelické církve helvétského vyznání (reformované):Oskar Opočenský 1903-1905, Jan Škeřík 1905-1910, Štěpán Pavlinec 1912-1914, Josef Potoček 1915, Josef Votruba 1916-1920
duchovní Evangelické církve augšpurské vyznání (luterské): Josef Cohorna 1892-1898, Alois Trojan 1898-1928
duchovní Českobratrské církve evangelické:Václav Urban 1929-1937, Josef Hornych 1937-1948, Hynek Merta 1949-53, Bohuš Chrástek 1954-1991
Evangelický sbor v Jilemnici
Ačkoli v době předbělohorské měla Jilemnice vrchnost hlásící se k Jednotě bratrské, která měla v Jilemnici i vlastní kostelík, po vydání tolerančního patentu roku 1781 se ve městě samotném k evangelické víře nepřihlásil nikdo. Tajní evangelíci ovšem byli na Jilemnicku početní. Luteráni vytvořili silný sbor se střediskem v Křížlicích. Reformovaní pak filiální sbor ve Valteřicích, jižní jilemnicko pak tíhlo k Libštátu. Početnější komunita evangelíků začala vznikat v Jilemnici až stěhováním obyvatel z venkova do města v druhé půli 19. století. O kazatelskou stanici ustavenou roku 1874 pečoval křížlický farář. Aktivní byl v tomto směru zejména Bohdan Kutlík, který mínil připojit Valteřický filiální sbor a vytvořit v Jilemnici nový samostatný farní sbor. Valteřičtí však nesouhlasili s přestěhováním sídla sboru, proto byl roku 1904 v Jilemnici ustaven prozatím jen filiální sbor, který byl naopak roku 1933 přefařen z Křížlic k Valteřicím. Poté, co se po roce 1938 Jilemnice ocitla na jiné straně protektorátní hranice než Valteřice, byl do Jilemnice vyslán vikář J. Hlaváč, kterého roku 1941 vystřídal Josef Veselý. Ten se stal pro formování nového samostatného farního sboru po roce 1945 klíčovou osobou. Hned po válce také započala stavba sborového domu podle projektu člena sboru Josefa Zelinky. Dokončena byla roku 1950. Sbor se ve městě rychle etabloval a přejal péči o evangelíky na většině jižního Jilemnicka. Sbor také navázal početné vztahy v zahraničí, zejména v Německu a Švýcarsku. Dva faráři, Josef Veselý a Petr Hudec, se stali seniory Libereckého seniorátu. Díky službě farářských manželských párů, nejprve Hudcových, posléze Horákových, došlo k úzkému propojení sborové práce se sousedním sborem v Křížlicích. Ačkoli po nástupu současného faráře Jakuba Hály toto personální pouto zaniklo, dobrá spolupráce obou sborů trvá. Od roku 1999 je součástí sboru coby kazatelská stanice s pravidelnými shromážděními někdejší farní sbor ve Valteřicích. Sbor žije bohatým životem, kromě bohoslužebných shromáždění se konají pravidelné biblické hodiny, setkávání mužského kruhu ("chlapi"), setkání dětí a konfirmandů, sborové výlety, farář též působí v jilemnické nemocnici jako kaplan. Sbor je výrazným členem jilemnické ekumeny. V posledních letech prohlubuje spolupráci s okolními sbory v Křížlicích, Vrchlabí a Libštátě, s nimiž bude hledat nové formy spolupráce v nastupující době samofinancování církve.
duchovní správci sboru: Josef Hlaváč 1940, Josef Veselý 1941–1979, Petr Hudec 1981–1998, Martin Horák 1998–2011, Jakub Hála 2012–dosud